Když hlava nejde vypnout

Práce. Rodina. Povinnosti.

Ráno začneme prací, během dne řešíme jeden úkol za druhým, cestou domů vyřizujeme telefonáty a zprávy. Večer se staráme o děti, připravujeme věci na další den a snažíme se ještě stihnout to, na co přes den nezbyl čas.
A když konečně přijde chvíle, kdy bychom si mohli sednout a odpočinout si, tak hlava pořád jede. Přemýšlíme, co jsme dnes nestihli. Co musíme udělat zítra. Co jsme měli říct jinak. Komu ještě odpovědět. Jak se nám to kupí.
Tělo už možná odpočívá. Ale hlava ne. 

Proč je tak těžké opravdu vypnout?

Často jsme si zvykli být pořád v pohybu. Když zrovna nepracujeme, vyřizujeme něco doma. Když máme chvíli volno, vezmeme do ruky telefon. A když se na chvíli zastavíme, začneme přemýšlet. Postupně tak můžeme mít pocit, že odpočinek je vlastně další úkol, který musíme nějak zvládnout.

Jenže nemusíme být pořád produktivní. Nemusíme pořád něco řešit. A nemusíme každou myšlenku, která nám proběhne hlavou, dotáhnout do konce.
Někdy potřebujeme jen na chvíli přestat dělat a začít vnímat.

Když zapomeneme na sebe

Často přitom zvládáme všechno, co je potřeba. Práci. Rodinu. Péči o děti. Domácnost. Pomáháme ostatním, řešíme problémy a snažíme se, aby všechno fungovalo.
Jenže svůj vlastní čas často rozdáme jako první.

Když se objeví volná chvíle, využijeme ji na další povinnost. Odpočinek počká. Vlastně může počkat vždycky.
A tak se může stát, že máme na starosti všechno kolem sebe, ale na chvíli pro sebe už nezbývá prostor.

Možná ale právě krátké zastavení je to, co potřebujeme nejvíc. 

Jakzklidnit hlavu?

Možná tě napadne: „Tak dobře, ale jak mám přestat přemýšlet?“. Nemusíš. Myšlenky nezmizí jen proto, že si řekneš, že už nechceš na nic myslet. A ani není potřeba se je snažit zastavit. Můžeš si jich jen všimnout. „Aha. Tohle teď moje hlava řeší.“ A potom svou pozornost vrátit k tomu, co se děje právě teď. Třeba k dechu.

Malý trénink pozornosti: Zastav se. Dýchej.

Zkus si teď na chvíli sednout a nic neřešit. Zastavit se. Přivřít nebo zavřít oči a chvíli jen vnímej svůj dech. Nemusíš ho nijak měnit. Jen si všimni nádechu a výdechu.

A pak si možná všimneš, že ti hlava od dechu někam „odběhla“. Možná přemýšlí o práci. O tom, co musíte udělat. O někom, s kým jste dnes mluvili. Nebo o tom, co bude zítra.

Nemusíš tu myšlenku hodnotit ani ji dál rozebírat. Můžeš si v duchu jednoduše říct: „Teď tě nebudu řešit. Jen dýchám.“ A vrátit pozornost zpátky k dechu. Další myšlenka pravděpodobně přijde zase. A znovu se můžeš vrátit.

Právě tím trénuješ pozornost. Ne tím, že vaše hlava bude prázdná, ale tím, že si postupně všímáš, kam ti pozornost odchází, a pokusíš se ji cíleně vrátit zpátky.

Nemusíš trénovat dlouho

Nemusíš si kvůli tomu vyhradit hodinu denně. Začni třeba několika minutami. Ráno před začátkem práce, během dne, když cítíš, že je toho moc, nebo večer, než půjdeš spát.
Důležité není udělat to dokonale. Důležité je začít si těchto okamžiků všímat.

A postupně zjistit, že nemusíš každou myšlenku řešit hned.

Chceš zjistit, jak se dá pozornost rozvíjet v běžném pracovním dni?
Na našich workshopech si nebudeme povídat o teoriích. Společně si vyzkoušíme jednoduché postupy, které můžeš využít hned druhý den – v práci, doma i ve chvílích, kdy máš pocit, že je toho zkrátka moc.
Podívej se na aktuální workshopy a kurzy BUĎ TEĎ.